Ženy nezlobte se na muže
První poprázdninový koncert, který se uskuteční 12. září v aule GJP bude věnován výběru slavných sopránových árií z Mozartových oper.
Vystoupí:
Olga Jelínková soprán
Marcel Javorček klavír
Eliška Vinklárková průvodní slovo
Umělci nám poskytli následující podklady k programu:
Únos ze Serailu, árie Konstance
Mučení na všechny způsoby mě může čekat, já se však vysmívám utrpení a bolesti. Nic mnou nemůže otřást, jedině tehdy by mě zachvátila úzkost, měla-li bych být nevěrná. Dej se obměkčit, ušetři mě, nebesa se ti odvděčí svým požehnáním… Ty jsi však neoblomný! Ochotně, neúnavně volím každou bolest a svízel. Přikazuj, nařizuj, křič, běsni, zuř, mě stejně nakonec vysvobodí smrt…
Únos ze Serailu, árie Blondy
Jaká slast, jaká radost vládne teď v mé hrudi! Plna radosti chci poskakovat a říct jí (Konstanci) tu šťastnou zprávu a se smíchem a žertováním jejímu slabému, nemocnému srdci zvěstovat útěchu a záchranu!
Figarova svatba, árie Hraběnky Rosiny s recitativem
A Zuzana nejde! Toužím se dozvědět, jak hrabě přijal ten návrh. Poněkud odvážný ten plán se mi zdá vůči manželovi tak temperamentnímu a žárlivému! Ale co je na tom špatného…? Když si vyměním své šaty se Zuzanou a ona se mnou, pod pláštíkem noci… Ó nebesa, do jak poníženého stavu osud mě vede kvůli choťi krutému, který mě – poté, co mě neslýchanou směsicí nevěry, žárlivosti, pohrdání – nejprve miloval, pak urazil a nakonec zradil, můj osud nechá mě teď hledat u služky pomoc? Kde jsou ty krásné chvíle lásky a potěšení? Kam zmizely přísahy toho rtu prolhaného… Proč jen, když v pláč a utrpení pro mě vše se změnilo, vzpomínka na tu krásu z mé hrudi neodešla…? Ach, kdyby alespoň má stálost v toužení a lásce mi přinesly naději, že změním to nevděčné srdce…
Figarova svatba, árie Zuzanky s recitativem
Konečně se blíží ta chvíle, kdy bezstarostně spočinu v náruči svého milého. Starostlivá úzkosti, prchni z mého srdce, neruš už dál tak dlouho očekávanou radost. Ach, zdá se, že půvab tohoto místa, země i nebe vstříc vycházejí mému milostnému toužení, že noc ochrańuje mé úklady. Ó přijď, dál neotálej, má radosti, tam, kde tě k potěšení volá tvá láska, dokud se ještě nerozzáří stříbrná tvář měsíce, dokud vzduch je ještě temný a svět mlčí. Tady bublá potůček, tady si lehký větřík pohrává a svým sladkým šepotem chlácholí srdce. Tady se kvítka smějí a tráva je svěží. Všechno láká k láskyplným potěchám. Přijď, můj milý, mezi vší tu krásu, ovinu ti čelo věnečkem z růží.
Idomeneo, árie Elektry s recitativem
Tak jsi zemřel, Idomeneo? Celé nebe se spiklo k mému ponížení. Teď může Idamante svévolně odevzdat trůn a své srdce a mně zbývá jen stín naděje. Mám se jen dívat, já ubohá, jak celému Řecku navzdory na trůn mého otce nastoupí nějaká trojská běhna? Marně jsi ho, Elektro.milovala? Máš strpět, královská dcero, aby ti jej nějaká nízká otrokyně odvedla? Ach hanba! Ach, jaká žárlivost! Ach, ta bolest! Nemohu dál… Vás všechny teď cítím ve svém srdci, fúrie černého Orka… Zůstaňte daleko ode mě, prosím o lásku, soucit, slitování! Ta, která mi ukradla jeho srdce, ten, který zradil srdce mé. Ti ať se stanou dvojí obětí mojí msty!
Don Giovanni, árie Donny Elvíry s recitativem
Ubohá Elvíro, jaký svár citů v lůně se ti rodí? Proč tyto vzdechy a tyto obavy? Zradila mě, ta duše nevděčná! Nešťastnou, ó Bozi, mě činí! Avšak zrazena a opuštěna, cítím stále k němu soucit. Když pociťuji svoji trýzeň, o pomstě srdce hovoří, když však sleduji jeho těžkou zkoušku, chvěji se obavami…
Don Giovanni, árie Donny Anny
Ty znáš hánce mého, co chtěl čest mi vzíti, ty znáš ďábla zlého, jenž otci vzal žití: já žádám tvé srdce, ať pomstou ti plá! Zda zříš ránu klatou, jež černá se v hrudi, zda zříš krev tu svatou, jež pálí a žhne, i když studí, kéž rozpálí hněv tvůj, ať jen sílu má!